ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA

 DOBRATICE

navigace

Domů
O NÁS
ZŠ DOBRATICE
MŠ VOJKOVICE
MŠ DOBRATICE
KONTAKT
FOTOGALERIE

Založení a první počátky školy u nás podrobně popsal řídící učitel Jan Poloch, který dlouhá léta spravoval nejen školu, ale několik let i obec. 

        Až  do  roku  1852  ve  zdejší  obci  školy  nebylo.  Dobratice,  Bukovice        a Šprochovice náležely k tzv. farní škole v Domaslavicích, která se připomíná už v druhé polovině 17. století  - v r. 1679 a byla jedinou školou v celé farnosti. Do této školy docházely děti ze 12 dědin (Horní a Dolní Domaslavice, Kocurovice, Volovec, Zavadovice, Soběšovice, Pitrov, Horní a Dolní Tošanovice, Šprochovice, Dobratice a Bukovice.) V roce 1837 mělo do této školy docházet 280 chlapců a 242 děvčat, celkem tedy 522 dětí. Do školy však chodilo jen 81 chlapců a 53 děvčat, což byla jedna čtvrtina. Je přirozené, že z těchto vzdálených obcí, to je i z Dobratic a Bukovic docházelo do této školy velice málo dětí, ba možno říci, že žádné. V této době, tj. před r. 1850 nebyla povinná školní docházka. Někteří občané, kteří uměli číst a psát, chodili tehdy, zejména v zimním období, po chalupách, kde se sešlo několik dětí a učili je číst a psát. U nás to byl nějaký Carbol „na Pustkách“ a nějaká Marie Tošenovská, kteří takovým způsobem vyučovali naše děti. 

        Na popud domaslavského faráře Filipa Habernala počátkem r. 1851 byla svolána úřední komise, která po vyšetření a prozkoumání poměrů ve zdejší obci navrhla, aby pro Dobratice, Bukovice a Šprochovice byla zřízena škola.

        Na to dne 24. června 1851 povolilo místodržitelství v Opavě, aby pro výše uvedené obce byl ustanoven exponovaný učitel, který byl služebně podřízen tehdejšímu domaslavskému faráři Habernalovi. Byl to osvícený kněz a lidumil. S vyučováním však bylo započato až v roce 1852 a to v najaté chalupě u Carbola „ve stavku“ (dnes čp. 31 – E. Dybová). Zpočátku chodilo do této školy asi 30 dětí. Umístění školy bylo prabídné. V jedné jizbě bydlel majitel, ve druhé byla učírna a v kuchyni bydlel učitel, nějaký Barabáš. Učil jen číst a psát, počítat velice málo. Později byla najata od panství dolnotošanovského chalupa pro školu. V této budově bylo vyučováno až do r.1855. Barabáš učil jen krátký čas       a odešel pak na Morávku. Po něm vyučoval Jan Oborný až do r. 1854, od tohoto roku Josef Čvanda do r. 1857. Za něho v roce 1855 zakoupila obec na popud tehdejšího starosty Ondřeje Tvrdého od manželů Jana a Barbory Mecových zahradnický grunt čp. 46 s prostranným dřevěným selským stavením. Je to realita, na které stojí dnešní budova školy. Dřevěná chalupa se nacházela v místech, kde je dnes školní dvůr. V tomto stavení byla 1 větší místnost a pak menší světnice a kuchyň, která sloužila jako byt učitele. Vedle hlavního stavení byla ještě menší chalupa, ve které bydlel dřívější majitel na výměnku. 30. května 1855 zřídil bývalý domaslavský farář Ondřej Prutek, ještě jako farář bruzovský, fundaci pro zdejší školu. Tento neobyčejně vzdělaný           a osvícený farář daroval ze svých úspor na tehdejší dobu značný obnos 580 zlatých. Úroky z 500 zlatých určil na vydržování učitele a úroky z 80 zlatých na školní otop. V této dřevěné škole bylo vyučováno od r. 1855 až do roku 1871, vystřídali se zde tito učitelé – Josef Čvanda od r. 1854 – 1857 a František Švehelka od r. 1857  až do r. 1872. Z původních 30 dětí v r. 1852 bylo v roce 1865 již 95 dětí. Proto se uvažovalo o postavení nové školy a to na popud tehdejšího starosty Josefa Tvrdého. Dne 14. května 1869 vyšel nový zákon, který nařizoval, aby škola byla zřízena všude tam, kde v obvodu 4 km je nejméně 40 dětí a obcím byla uložena povinnost, aby pro školy opatřily vhodné místnosti. Proto ještě v roce 1869 bylo započato s přípravami ke stavbě školní budovy. I s vlastní stavbou bylo započato v tomtéž roce. Byla to táž budova,která beze změny sloužila až do r. 1912. Vchod byl od kříže u cesty, nahoře byly 2 třídy a malý kabinet, dole pak byt pro nadučitele pozůstávající ze 2 světnic, kuchyně, komory a 1 světničky pro podučitele. Ke školní budově byl ve dvoře postaven chlév a záchody a chlévky dřevěné. Stavba byla prováděna v letech 1870 až 1871 a o krmáši v říjnu 1871 byla škola slavnostně posvěcena. Po Všech svatých, tedy v listopadu, bylo započato s vyučováním. Stavbu prováděl zednický mistr Jan Buchta a dozor měli starosta obce Josef Tvrdý a Pavel Carbol z Bukovic čp. 40. Stavba stála 33.000 zlatých. Císař František Josef I. přispěl na tuto školu částkou 600 zlatých. Postavením nové školní budovy dostalo se škole nových a na tehdejší dobu pěkných místností. Škola byla rozšířena na dvoutřídní a takovou zůstala až do roku 1912. V tomto roce byla školní budova přestavěna a rozšířena nákladem 32.600 K. Stavbu prováděl stavitel Antonín Bezděk z Frýdku. Byla přistavěna 1 velká třída, pod ní byt pro učitele (2 světnice, kuchyň, spíž), postaveno nové schodiště   a záchody a pod bytem sklepy. Jelikož léto v roce 1912 bylo deštivé, byla přestavba ukončena až v prosinci 1912, takže s vyučováním ve starých třídách bylo započato 11. prosince 1912. V nové třídě se pak začalo učit až po prázdninách v  r. 1913. Jde o stávající školní budovu, která po dalším období je stále zlepšována, ať již zvyšováním počtu tříd na úkor bytového prostoru, tak    i zlepšováním vybavenosti budovy. 

        Poznámka: v kronice popisuje p.řídící učitel Jan Poloch i učitelský sbor v jednotlivých letech, zde jsou uvedeni alespoň řídící učitelé působící na naší škole: kromě již dříve uvedených učitelů – Barabáše, Čvandy, Oborného, to byli: František Mol, Ferdinand Lhotský, Jan Poloch, Karel Chovanec, Karel Dvořák, Josef Kos, Alena Skurová a dnes Daniela Baumová.

        Závěrem je třeba znova s povděkem vzpomenout těch, kteří kladli kdysi základy naší školy. Byli to především: již dříve uváděný osvícený kněz Filip Habernal, po něm bruzovský kněz, pak již domaslavský, Ondřej Prutek, který škole věnoval 580 zlatých. Ze zdejších občanů to byli – starosta obce Josef Tvrdý, starosta Šprochovic František Voznica. 

        Pěkně svůj zápis o škole ukončil řídící učitel Jan Poloch výzvou pro budoucí pokolení, aby dbali a pečovali o školu, která nám dává základy pro náš život. Vždyť škola bývá nejlepším pomníkem, který hlásá budoucím generacím, jaká byla pokolení minulá.